Šemanovice

V chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, významné svou lidovou architekturou, divokou, romantickou a zalesněnou krajinou, je už od 14 století usazena obec Šemanovice. Okolní rozervané skály a údolí od pradávna poskytovaly bezpečný úkryt disidentům, zejména za husitských válek a po debaklu u Bílé hory. Taková větší skalní ubytovna, asi tak pro jeden autobus těchto nešťastníků, byla a je jeskyně pod hřbitůvkem, zvaná místními Maštal. Dodnes i bez svolení hygienika slouží k všeobecné spokojenosti nocležníků, dokonce jí někdo přejmenoval na jeskyni Cimrmanovu.

Víska nevelká, posazená mezi strmé skály a pole a tak trochu mimo lidské pachtění. Má sotva 40 obyvatel stálých, nepočítaje srnky, divoká prasata, daňky a spousty jiné zvěře, ti se v létě vystřídají s obyvateli měst. V době protektorátu měla obec nevšední raritu. Byla zde celnice. Když jste se ( dnes ) u zastávky autobusu, rozkročili. Jednou nohou jste stali v Čechách a druhou v Německu.

Historická část obce si díky bohu zachovala svůj původní ráz. Na tuto skutečnost, dnes výjimečnou, veřejnost upozornilo již několik odborníků. Škoda, že dvě chalupy, díky necitlivému zásahu člověka, kazí celkový dojem lokality. Ještě jeden zásah člověka, řádu obce neprospěl. V dobách revolučního zemědělství zde, na okraji zástavby, vyrostl velkokapacitní kravín a vepřín. Takové dva koncentráky pro zvířata. Dnes díky rekonstrukci, už není vepřín vepřínem, ale slouží k provozování kultury a pohostinství, jmenuje se Nostalgická myš. Bohužel kravín, sice opuštěný (hurá, Milky), tam trčí dál.

Vesnička má nemálo zdánlivých nevýhod, například nemá obchod, náves, školu, poštu, dokonce ani svůj obecní úřad, jediným spojením s civilizací je internet a autobus, ten do obce zajíždí sporadicky a s velkým sebezapřením, vozí 0 až 4 pasažéry. Pokud vám autobus zpět z nákupu v Mělníce ujede, tak máte problém stejný, jako měli židé putující z Egypta do Země zaslíbené.

Někdo by řekl, že je to zadek světa, ale léto co léto nastává změna. Víska se rozroste o majitele chalup z měst, lačnících po pobytu v přírodě a vesnickém klidu. Ti zde mají své druhé domovy, řádně a s citem se o ně starají, respektují přírodu i venkov. Jsou přínosem obce a až na několik jedinců jsou vítáni.

Najdete zde jedno místo, kde je vždy důstojný klid. Je to hřbitov na konci obce, lépe řečeno, komorní hřbitůvek lahodící oku. Má své osobní kouzlo, takové, že na vás nepadne ta běžná hřbitovní tíseň a smutek, ale klid a pohoda. Mohou to potvrdit i ti, co si zde místo k poslednímu odpočinku předplatili a dokonce se už na ten trvalý pobyt těší a nemohou se dočkat.

Snad pro tu odlehlost, romantiku a klid se Šemánovice staly oblíbeným místem pro pobyt výtvarníků už od počátku dvacátého století. Měli a mají zde své chalupy a domky dodnes. Za nimi přijížděli přátelé od fochu. V době normalizace zde byla doslova Mekka kumštýřů. Někteří zde díky již zmíněnému hřbitůvku zůstali navěky. Možná jeden z důvodů, proč v tak odlehlé obci, chudé na infrastrukturu, mají kulturní centrum „Nostalgická myš“ a i přes utrpěné rány a pomlky, se vždy znova probudí k životu.